Historie klubu v datech
Úterý, 11 Srpen 2009 18:31 | 
Author: Administrator | 
Historie klubu v datech:
· 1906 - 1933 Ustanovení lehkoatletického odboru SK Pardubice
· 1933 - 1936 TAK - AC Stadion Pardubice
· 1941 - 1948 SK Pardubice
· 1949 - 1951 SOKOL Pardubice I.
· 1951 - 1953 SLAVIE Pardubice
· 1954 - 1956 DSO DYNAMO Pardubice
· 1957 - 1991 TJ DYNAMO Pardubice
· 1991 - ........ AC Pardubice
Ustanovení lehkoatletického odboru SK Pardubice
Zrod Lehko atletického odboru Sportovního klubu (SK) Pardubice řadíme do roku 1906, ale činnost se datuje dokonce od roku 1899. První věrohodné zprávy nacházíme v sokolských kronikách a sahají ještě zpátky do roku 1882, kdy při I. sletu Východočeské župy zvítězil ve skoku dalekém člen Sokola Pardubice Fendrych výkonem 540cm, druhý byl Pohl z Vysokého Mýta 520cm. Skok daleký i vysoký byl ovšem zvýhodněn odrazem z můstku. Při druhém sletu v roce 1892 byl zařazen i běh na 200m a vrh žulovou kostkou (15kg). V novinách se objevuje první referát 23.9.1894, kdy se v rámci cyklistických závodů ČKV Pardubice konaly i závody lehkých atletů. Z výsledků stojí za zmínku vítězství Františka Hrona na 1. míli v čase 5:15 minuty z AC Královské Vinohrady. František Hron vyhrál také běh na půl míle s překážkami. Dále ve vyzývacím závodě na 100 yardů proti cyklistovi na vysokém kole zvítězil F.K.Schnepp za 11,0 vt, cyklista Václav Kratochvíl byl až 5. za 11.8 vt. V rámci Východočeské průmyslové výstavy v roce 1903 byla na Olšinkách na fotbalovém hřišti zřízena provizorní atletická dráha, kdy byl 9. srpna uspořádán meeting jako první vystoupení České atletické amatérské uie na venkově. Z účasti 207 atletů z 15 klubů byly vytvořeny následující české rekordy: Kálik-Karlínský ze Slávie ve výšce 165cm a tyči 320cm, Vodrážka-Metelský na 2.000m za 6:38,6 min. Kálik vyhrál ještě 120 yardů překážek 17,4 vt, dálku Pohl-Polenský 605cm. 100 yardů Hahnel-Kohout za 10,6 vt. (Oba ze Slavie Praha), Sparťané F. Vyskočil kouli 12,23m a Souček disk 38,01m.
Do ČAAU byl lehkoatletický odbor SK Pardubice přijat v roce 1912 jako první z východních Čech. Slibný výkon pak přerušila I. světová válka. Ale už 25.8.1918 uspořádal SK Pardubice distanční závod Chrudim-Pardubice na 10 km a velké atletické závody. V nové republice obnovuje SK Pardubice činnost v celé šíři. Atletiku v SK Pardubice podporoval dlouholetý organizátor a mecenáš pardubického sportu Otta Resh i předseda SK Karel Kubeška. Neúnavným propagátorem byl však především profesor pardubické reálky Antonín Březina, který se studentským družstvem vyhrál Středoškolský pohár v letech 1920,23,24,26 a ještě rok před svým předčasným skonem v roce 1927. Lehkoatletický odbor byl založen i při AFK Přelouč a v Holicích. V roce 1920 staví SK Pardubice regulérní dráhu na Olšinkách, včetně první 200m rovné dráhy v ČSR a je mu svěřeno pořádání kvalifikačních závodů pro Olympijské hry v Antverpách. František Šretr byl na základě dvou titulů mistra ČSR v dálce (621cm) a trojskoku (13.00) vyslán na OH, kde startoval v dálce. Po hrách absolvoval na doporučení dalšího atletického nadšence Čechoameričan Joe Pipala, instruktora LA ČAAU, jednoroční stáž v USA. Žel v roce 1922 končí činnost úspěšný dámský odbor ženských sportů v SK Pardubice pro neshody s ústředím.
V roce 1923 se uskutečnil chodecký závod z Kolína do Pardubice (48km). Čas vítěze Hužka z Pedestrian klubu Královské Vinohrady je úctyhodný 4:33:11,0 hod. Stejná trať se jde ještě v roce 1924,25 a 1931. V témže roce se ozdobou her stal start Australana Edwina Carra, který v Pardubicích zaběhl stovku za 10,6 vt a 200m za 22,6. Rok 1924 je rokem 25.jubilea existence SK Pardubice a v rámci oslav se konají i lehkoatletické závody, při nichž Jendera vytváří čs.rekord na 110m překážek - 16.2, Svoboda z Moravské Slavie Brno na 200m za 22,6vt a Ivo (Slávie) v kouli 13,155 m. Na Olympijských hrách v Paříži startuje další odchovanec prof. Březiny - Josef Machaň, který později překonává hranici 7 m ve skoku dalekém jako první Čechoslovák - přesně 708,5cm.
Na dostihové závodiště slavné Velké pardubické přivádí atlety poprvé Pardubická steeple chase v roce 1928 a 1929, ačkoliv o nápadu pořádat zde cross country mluví Ota Resch již v jubilejním almanachu Sk. Nejvýznamnější postavou přelomu let dvacátých a třicátých je všestranný skokan a později mistr ČSR v tyči a trojskoku Jiří Markl.
V roce 1931 pořádají Pardubice skvělou Celostátní výstavu tělesné výchovy a sportu. Za 9 měsíců přes zimu !! je postaven letní stadión na místě bývalého zátopového území, stejně jako výstavní pavilóny. Stadión s fotbalovým hřištěm, atletickou šestiproudovou drahou, cyklistickým betonovým klopeným oválem dlouhým 500m, jednou velkou krytou a i malou betonovou tribunu a celkovou kapacitou cca 10 tisíc diváků, patří k nejmodernějším své doby v Evropě. Vrcholným podnikem josu II. Masarykovy hry ve dnech 8. - 9.srpna 1931 za účasti 61 zahraničních atletů z 9 evropských států, m.j. Kusoczinského, Rivolty, Sieverta, dr. Pöltzera, Koepkeho, Remesze a dalších. Své discipliny vyhráli v československých rekordech Andrej Engel na 100m za 10.7s a Karel Kněnický 400m (49.8). Dále zvítězili Hofman v dálce 715cm, Jinda Strniště na 1500m, František Douda v kouli a Koreis v tyčce. Závodům přihlíželo 6000 diváků a zahajovaly prvním pardubickým maratónem na trati Pardubice, Přelouč, Lázně Bohd aneč, Hrádek, Pardubice se startem a cílem na letním stadionu. Maratón vyhrál Vídeňák Tuschek před slavným pardubickým atletem Josefem Šulcem
V roce 1933 svěřuje ČsAAU na novou pardubickou dráhu mistrovství republiky. V témže roce přecházejí atleti SK Pardubice do nově založeného Tělovýchovného amatérského klubu (TAK) a o rok později do AC Stadión. Atletika se pěstuje i v AFK Svítkov a Orlu. V Pardubicích však nenachází živnou půdu a křísí ji založení nového odboru v Explosii Semtín, kde továrna postavila novou výbornou dráhu a sport finančně podporuje. Proto sem přecházejí všichni dospělí atleti z Pardubic, Svítkova i Bohdanče. V roce 1936 zde vede americký trenér Ted Meredith přípravu olympioniků pro hry v Berlíně.Her, zneužitých nacistickou propagandou, se zúčastní a vybojuje skvělé a nedoceněné 4.místo v chůzi na 50km (4:31:00) Jaroslav Štork-Žofka, rodák z Valů a odchovanec přeloučského odboru. Tento skromný atlet měl ve své sbírce 10 titulů mistra ČSR, 5x vyhrál chodecké Poděbrady, 1x slavné běžecké Běchovice. Druhým olympionikem byl Josef Šulc, který běžel v Berlíně maratón (38.místo a čas 3:11:47,4). Také Šulc patří mezi slavné postavy čs.atletiky. Byl 6x mistrem v maratónu (3x v dresu Sparty, 3x Expolosie Semtín), vyhrál jako první Čechoslovák i Košický maratón v roce 1933 v tehdy výborném čase 2:41:26. Šulc byl rodákem z Čivic, začínal v AFK Pardubice a přes SK se dostal do pražské Sparty. Vrátil se do nově založené Explosie.
V třicátých letech je pořádáno hodně přespolních a silničních běhů.
Druhé období začíná v roce 1939, kdy impuls k založení všech nových atletických odborů dali nezištně atleti Explosie. Při jubileu 600let města založili v roce 1940 závod Napříč Pardubicemi, který se běžel 4 roky po sobě, přivedl do ulic tisíce diváků a dominoval v něm zlínský Šalé a nastupující Václav Čevona. Zásluhy o rozvoj atletiky ve Slovanu měli zakladatelé Wasserbauer, Mládek, Kabeš, Svatoň a Arnošt Křivka, který byl též jeho nejlepším závodníkem válečné éry. V klubu působil i oštěpař Krupka, ukrývající ve svém bytě v roce 1942 velitele paraskupiny Silver A, npor. Alfréda Bartoše. V roce 1941 družstvo mužů vyhrává dokonce pohár pardubických klubů.
O vzniku atletiky v továrním klubu Explosie jsme již psali. Iniciátorem byl V. Sákra, prvním náčelníkem Jarka Meduna, který táhl atletickou káru v Pardubicích velmi dlouho, dále se zasloužili F.X.Krupař a již zmíněný apoštol atletiky v pardubickém okrese Wasserbauer, který přišel do Semtína z Kolína. Na pardubickém letním stadionu před válkou vystřídaly atlety jezdci na plochodrážních strojích. Teprve v r.1941 po rozpuštění Sokola obnovuje svou činnost SK Pardubice. Ve výroční zprávě ČAAU nachízíme v tomto roce 14. registrovaných mužů a 8 dorostenců. Uznávaným náčelníkem je Jindra Vinař, výkonnostně vyniká překážkář René Klečka, vytrvalci Kmoníček, Jiráček, Toník Krejčí-Kapara. Z počátku války byly pořádány závody i na sokolském hřišti na Olšinkách. Později byl sokolský majetek zabrán wehrmachtem. V celé řadě závodů se v Pardubicích objevují pražští atleti mj. bři. Ogounové. V roce 1943 svěřuje unie SK Pardubice pořádání dorosteneckého mistrovství a v roce 1944 se pardubičtí přihlásí o pořádání Velké ceny města na 400m, jejichž tradice, i když s různou úrovní, vydržela až dodnes. V témže roce vyhrává běh Kolem Laba začínající Emil Zátopek.
Konec války znamenal ovšem konec činnosti malých předměstských klubů a jediným činným zůstal SK Pardubice. Na konci roku 1947 obnovuje činnost i atletický odbor Sokola Pardubice I. s vedoucím "all round" sportovcem Zdeňkem Strnadelem. V čele málopočetné SK Pardubice stojí René Klečka. Po schválení zákona o sjednocené tělesné výchově přecházejí jeho členové nejdříve nakrátko do Městského závodního klubu (MZK) a vzápětí na to do Sokola I. Pardubice (1948).
Do oddílu nacházejí cestu atleti, kteří přišli do Pardubice za prací nebo studiem, vracejí se odchovanci z vojny, z nichž se pravidelných tréninků ujímá Jirka Koubek, dále Bureš, vynikající výškařský odborník a dobrovolný oddílový lékař Mudr. Karel Špilar, Zdeněk Hrabánek, organizační a statistický fenomén Jirka Dašek. Oddílu krátce předsedá Ludva Beck, všestranný atlet let třicátých. S atletikou začínají Šťastný, Buchart, Boček. Družstvo žáků vede v té době Jindra Soukup. V roce 1949 dochází k dohodě o využívání dráhy letního stadiónu pro atletiku. Přesto se řada menších závodů odbývá na třístovce "Sokoláků". V sokolovně se uskutečňují i společné tréninky, kde se objevují i nové talenty ženské atletiky.
Dvě sezóny startují atleti pod hlavičkou Slávie (1952 -53). V roce 1954 se definitivně a na dalších 36let stávají oddílem velké TJ Dynamo Pardubice . V roce 1953-54 startují dorostenci a někteří dospělí za Tatran Pardubice. Událostmi doby je čs. rekord Václava Čevony na 2.000m na LS v v roce 1951 a start družstev ÚDA Praha v čele s Danou a Emilem Zátopkovými v roce 1952. Také východočeský maratón se koná 3 roky po sobě, jeho hlavním organizátorem byl známý rozhodčí atletiky a cyklistiky Václav Kulich. Soustavná tréninková práce přináší velké úspěchy v podobě 2 mistrovských titulů ČSR a to Mirky Fendrichové na 80m př. a Oty Šťastného na 400m př. Mirka Fendrichová, která k atletice přešla z družstva sportovní gymnastiky běží v témže roce rekord na 80m př.reprezentuje v mezistátních utkáních a účastní se i Mistrovství Evropy v Bernu.
V roce 1955 pořádáme velké mezinárodní závody za účasti rumunských, polských a rakouských atletů, vč. pozdějších olympijských vítězů Manoliové a Balaszové. Při závodech překonává Mirka Fendichová-Trkalová čs. rekord na překážkách (11.5).
Muži postupují do celostátní soutěže a ženy do oblastní. V r. 1956 dochází k neuvážené rekonstrukci dráhy. Muži padají z vyšší soutěže, naopak ženy do II. ligy postupují. Jaroslav Jirásek odchází do ATK Praha a na léta se stává oporou čs. čtyřstovky.
Ve vedení oddílu střídá po dvou letech Jiřího Krátkého Míla Rak (1957-58). Velkou ztrátou je zásah tehdejších mocných, kteří ve vykonstruovaném případu odsuzují Jirku Daška na tři roky vězení. Do čela atletiky se na mnoho dalších let staví Květoslav Skalický. V roce 1960 nastupuje na základnu atletiky první trenér z povolání Radovan Brož a Jirka Dašek se vrací z "krimu". Výsledkem značného úsilí početného třicetičlenného funkcionářského a trenérského aktivu je velký rozmach atletiky v šedesátých letech. Hibnou silou jsou soutěže družstev dospělých i mládeže. Začíná se trénovat ve specializovaných skupinách a v amatérských podmínkách rostou výborní závodníci. Ve skupině ing.Bureše sprinteři s výkony 10,7-10,8 (Lakomý, Pešek, Zenkl, Krajhanzl, Panchartek i s výbornou čtyřstovkou, později Ulrich). Na konci padesátých let se formuje skupina vytrvalců v čele s Drahošem Pechánkem. Ve středních tratích kromě Rudy Bočka, který spolu s dálkařem Barešem oblékne na 1 start i reprezentační dres, roste velký talent dorostence Jaromíra Šlégra. Odchází trenér Arnošt Křivka, který s dalšími zakládá atletiku na stadionu Rudé hvězdy. Do nového oddílu odcházejí i jeho svěřenci.
Družstvo mužů bojuje na špici I. národní ligy. V roce 1962 ji dokonce vyhrává a účastní se kvalifikace o ligu celostátní. V roce 1957 prochází krizí družstvo žen a je z II. ligy odvoláno. V roce 1959 se tvoří silné družstvo žákyň, které zůstávají pohromadě i v příštích letech. V roce 1962 rozhoduje výbor znovu přihlásit do soutěží družstvo žen. Toto družstvo vyhrává v r.1962 i 63 krajský přebor i kvalifikaci o národní ligu, ale postupuje až druhý rok, protože v roce 1962 nesplňovalo podmínku mít v teamu alespoň 50% žen. Zásluhu na tom má Láďa Jíčínský, trenéři ing.Ruda Neč, Brož, ing.Báča.
V roce 1959 se vracejí atleti na dostihovou dráhu Velké pardubické, kde potom pořádáme několikrát i mistrovství republiky v crosu. Zásluhou Oty Šťastného jsou založeny náborové závody o nejrychlejšího chlapce a dívku a Březinův pohár středoškoláků. Zásluhou Radka Brože dovedeny bez přestávky až do současnosti.v Rok 1957 je začátkem mezinárodních klubových utkání. Hostíme atlety SG Motor Jena, utkání v Meiningenu , Suhlu v býv. NDR, s polským Walbrzychem a později Zielone Gory, Ausburgu. V roce 1966 k nám poprvé zajíždějí atleti z malého švýcarského městečka Hasle-Ruesgsau a toto přátelství garantované na švýcarské straně manželským párem Heidi a Richardem Schmutzovými a opětované při recipročních návštěvách vždy asi po 5 letech, nám drží dodnes. V roce 1966 pořádáme cestu po Švédsku a Finsku, kde se účastníme několika závodů a část výpravy dokonce i za polárním kruhem.
Šedesátá a začátek sedmdesátých let znamenají v našem oddíle vrchol počtu dospělých závodníků, kteří sportovali ještě několik let po vojenské presenční službě, většinou odsloužené v běžných útvarech. V roce 1968 disponujeme silným družstvem dorostenců. Při výcvikovém táboře v Krkonoších nás v srpnu zastihne vpád vojsk Varšavské smlouvy. V září nejsou nikdy pořádány závody a tak před OH v Mexiku na náš stadion přijedou i naši olympionici, vč. následné olympijské vítězky Mileny Rezkové. Dorostenci pod vedením R.Brože a P.Krejčího dobudou poprvé titul mistrů ČSR. V r. 1966 přichází druhý trenér z povolání Jiří Čechách (pod jeho rukama začínaly současní vynikající desetibojaři Roman Šebrle, Jirka Ryba a Tomáš Komenda). Trenérská práce se zkvalitňuej, přechází se na systematické plánování přípravy. Výsledky se projevují v další části sedmdesátých let v mládežnických kategoriích. Pod patronací oddílu vznikají postupně sportovní atletické třídy na Višňovce (ved. trenér Láďa Hrstka), v roce 1974 středisko vrcholového sportu s ved trenérem Radovanem Brožem a trenéry Jiřím Čechákem a Jiřím Náhlíkem a v roce 1975 tréninkové středisko mládeže s dalším trenérem z povolání Janem Fuchsem. V roce 1984 vyhrávají Pardubice souboj s Hradcem Králové o sportovní školu.
Družstva dospělých tedy bojují nepřetržitě v národní lize s umístěním v horní polovině tabulek. Mrzí nás, že závody na dráze, především velká cena Pardubic mají klesající tendenci, protože závodníci dávají pochopitelně přednost tartanu. Světlou výjimkou byly starty světové mistryně a rekordmanky Jarmily Kratochvílové, která u nás běžela v roce 1980 400m za 50,9s. Čas, který nebyl na světě na škváře asi dosažen. Dlouhotrvající rekonstrukce letního stadionu v 80.letech nás brzdila v pořádání velkých podniků. Na konci tohoto desetiletí se však podmínky výrazně zlepšily. Hlavně výstavba 100m dlouhého zatepleného tunelu se 4 drahami a doskočišti na dálku.
V čele oddílu se po dlouhé službě Květy Skalické objevuje Stanislav Málek a ing. Josef Šebek, který je garantem podpory pardubického Plynostavu. Osm dalších let nás vedl ing. Vladimír Ulrich (1975 - 1982), 5 roků František Růžička (1983 - 1987) a od roku 1988 PaedDr Radovan Brož. Počet členů v posledním desetiletí krátce stoupl i přes 500, aby se ustálil na čtyřek stovkách.
Po zásadních politických změnách v r. 1989, dochází i k transformaci sportu. Velká TJ Dynamose rozpadá na řadu specializovaných klubů, které ochutnávají radosti i strasti samostatného působení. Také atleti v r. 1991 dojdou rozhodnutí valné hromady k tomuto kroku a tak od 1.9. vzniká atletický klub AC Pardubice, jako pokračovatel tradic svých předchůdců, o kterých jsme psali v předchozích částech. Od počátku je si vedení vědomo změněné hospodářské situace a vydá se cestou úspor. Trenéři si najdou místa na školách a klub je veden na dobrovolné bázi. Starosti nám působí snaha obnoveného Sokola Pardubice 1. dostat do svého vlastnictví i naše kryté atletické zařízení. Uznali jsme nárok sokolů na hřiště i pozemek, ale nevidíme jeden důvod vydávat běžecký tunel a halu, postavené v 80. letech a provozované zcela odděleně.
Dál preferujeme soutěže družstev mládeže i dospělých. Družstva nám dělají radost předními umístěními v Československé a nyní v České republice.
V rámci obecné snahy o samostatnost odchází v roce 1992 z klubu jeho dlouholetý trenér Jirka Čechák a zakládá vlastní Track and Field club. Záhy dosahuje vynikajících výkonů především s desetibojaři, z nichž Jirka Ryba získává bronzovou medaili na ME juniorů 1995. Členové TF hostují za naše družstva v rámci dobré spolupráce.
Aktualizováno ( Neděle, 30 Srpen 2009 13:23 )